Je vzdálená
ta země zázraků,
co i měsíc nosí v náročí.
A svítání
má příchuť soumraku,
když se náhle štěstí odmlčí.
Jako bouře ničí, každý může zase vstát,
a to, co v něm křičí, může stát.
Jako bouře láme těla pevných sto žádů,
tak dá se přežít chvíle požádu.
Je zvláštní věc,
co vzniká po tíži,
když se touha vzdává plamenům.
A dávnou laš,
jak pravda rozklíží ve chvíli,
kdy míří k pramenům.
Jako bouře ničí, každý může zase vstát,
a to, co v něm křičí, může stát.
Jako bouře láme těla pevných sto žádů,
tak dá se přežít chvíle požádu.
Je vzdálená ta země souznění,
co jí měsíc nosí na rukách.
Když vládne nám je déšť a zatmění,
a když v loube duše sídlí strach.
Jako bouře ničí, každý může zase vstát,
a to, co v něm křičí, může stát.
Jako bouře láme těla pevných sto žádů,
tak dá se přežít chvíle požádu.
Tak dá se přežít chvíle požádu.
Tak dá se přežít chvíle
požádu.