V
zahradní knajpě,
kde šeřík páchne pivem,
bdím nad svým průšvihem,
jak mě síz nad přílivem.
Ničí mě svědomí
a strach a stut a tréma,
tma padá na domy
a čim dál víc tě nemám.
Když přijdu domů,
tak vidím jen tu jámu,
z hora to vypadá,
že žijem v hlavolamu.
Tvůj otisk ve skále
a moje rána řezna,
čím dál víc namále
a čím dál víc tě neznám.
Obcuju s fotkou
a spílám záznamníku,
tělo má v zádech stín a stín má v zádech dýku.
V
noci to zaškytá,
jak v porouchaném stroji,
jsem z raly pro špital a čím dál víc se bojím.
12:29
03:40
06:15
02:57
