Tichý a vzdálený,
slyším hlas, odkud zní.
Slabý a zmámený,
doslovně uvězní.
Stěží jen rozumím,
věc sem na něž se ptá.
Nevím a nevím, jak jen mu odpovím.
Pouze vítr ví,
moudré
slunce zná,
ptáci hlouba ví,
láska líbe zná.
Napovíme půl,
napovíme půl, a co dál,
to pouze vítr ví,
jen slunce zná.
Proč v dálce skáliční,
proč láska přichází,
lidé jsou neteční,
proč těm vše vychází.
Proč já svět nezměním,
proč líbat neumím,
nevím a nevím, snad jednou pochopím.
Jen
slunce zná,
jen slunce zná, jen slunce zná.
