Mít rád bližního svého, co na tom je tak svého
A však já jsem v rozpacích, tělem svým jejich řád
Nebo mám mu tvář, jen zácnou mastí přijít
Řík, jak s tím mě doprovázel
Bez citů, bez extáze
Je ten ptán, dnes vyčítám
Jsi ty spousty mužů z dávných dnů
Zda soudí mě se ptám
Na to se ptám
Nevím, jak s ním hnout, průchod citům dát
Je to muž nebůj
Jako let chci dát
Na věky věků být pouze s ním
Proč se tvoj vzdát?
Znám dost mužů, jejich váčník
Čem je však tenhle zvláštní příčinou?
Je vlastně on
Že už nejsem hříšnou
Tedy tou, co dřív
A k pláči mívám skon
Mám k pláči skon
A na věky věků být pouze s ním
Proč se tvoj vzdát?
Vím však, kdyby s nenadání
Zapomněl, co mu brání
A na mě sách mě uchopil
Pak zřel by tvář
Mou v rozpadcích
Jen po jí sem vyspěl
Jen sem vyspěl
Jen sem vyspěl
Jen sem vyspěl