Spí můj synu svíčka zhasla,
noc jak samec klání tvář.
Tma se na nás všechny snesla,
polož hlavu na pol štář.
Meč mi šeptá, štít mě volá,
i naše zem, která ztrácí ***.
V tobě zůstane má vůle,
v srdci dětském i tvých sneh.
Až mě přikryje zem chladná,
nechoď v stopách mí,
kde se má krev.
Tvoje život,
svět i pravda,
ne můj boj,
můj vstek a hněv.
Jsem mě král a tvá budoucnost,
to důvody proč já nás teď ždu.
Spí můj synu tvá nevinnost,
a těn klid ti přináší jen světlo a netmu.
Ty jsi má lásko stála v stínu,
když jsem zbroj svou oblékal.
Za tvůj pláč já cítím vinu,
když kalých slstvích přetékal.
Až se zítra rozední, až přijde po velků toku.
Možná bude posledním dnem,
kdy jsem ti stál po boku.
Možná já
znám v důvíčkach, ne v posteli, ale v odzemí.
Jen ty jsi ta má svíčka, co na cestu mi posvítí.
***,
***,
když noc ve strachu tě smírá.
***, v dešti co klape na okení rám.
***, i v časech, kdy úsměv slábne.
***,
a chráním vás víc,
než ta nejsilnější zbraň.
A když přežiju tu vřatu,
vrátím se vám zase zpět.
Do vašich srdcí, do vašich dňů,
je náš bude zase svět.
A když ne,
tak neplač milá,
nech si mě v své říši snů.
Budu písní, co vám zpívá, až do konce všech dův.
Zpívuj srdu,
by má lásko většná,
i když by vás osud zdal.
V tichu k spánku zní píseň něžná.
Můj hlas a tvé má snídál.
Tahle píseň ať vás chrání,
žádný smutek,
černý prach.
Zpívuj srdu,
zpívá paní,
přijím nad vámi začátý strach.
Bože mých skutků,
Bože mých ven,
modlím se k tobě,
tak jako stín.
Vezmi si tělo,
co k boji zrálo,
ale nech tomu dítě ti štěstí alespoň málo.
Dej ať můj syn srdci nestratí lás,
co mu teď zpívá poslední z nás.
Ať místo zloby najde jen zílu.
Běžte své světle ne v děsu a v prachu.
Ochraň mou ženu,
mou nejdražší,
ať v tichu nezůstanou jen slzy na řasách.
Dej ať se sněje, jak když jsem si ji bral,
ať ví,
že jsem ji nikdy nelhal.
A jestli je cesta,
co zpět mě vést má,
ať po ní dojdu bez hrůz a utrpení.
Nech mě se vrátit bez slávy, bez zbraní,
jen jako otec, co zase rodinu objímá.
A jestli padnu a ztratím sil,
nech v***u větru mou krev a vzlik.
Počtím,
co nemohu, strážcem co bdí,
každý okamžik.
Dokud syn nepromluví,
to byl můj táta,
to byl on a žil.
Amen.