Korunu nosím,
a přece jsem sám,
vládl jsem v říši,
a co dnes mám?
Krev na mých rukou, teď vtám se den co den,
zda vládl jsem moudře,
či vládl jsem jen.
Toužil jsem pomoci,
toužil jsem po věčnosti,
hledal jsem v kamení,
v zemi i plamení.
A přitom jsem netušil, co každý by měl znát,
že láska je síla,
co dokáže vládnout i králům i
bohům snát.
Císaři vládče,
tvůj čas se vrátím,
koruna ze zlata je těžší než s olovou.
Císaři vládče,
slyš naše hlasy,
jen láska je věčná,
a ne vláda králová.
Vrdy tvé jméno teď šeptá celé království,
bojovník, legenda, co přerostla trůn můj.
Cyrael,
tvá láska,
tvůj hlas,
čistý jsou tvé bohatství,
nad mou vinou i černým svědomím se smiluj.
Prosím,
odpušť mi,
Cyrael.
Nechť máříše zapomene na války,
nechť pamatuje jen jejich lásku plamenou,
a já
ať zmizím v dějinách se svou hlavou sklonenou,
jako vládce,
co až pozdě pochopil lásky moc tu kouzelnou.
Prosím,
odpušť mi, Cyrael.