Přiznám, že v dětství jsem na půdě čep svý
kohbojky snad každej den.
Byl jsem z nich vedle,
chtěl jsem žít v sedle,
s koltem bejt rychlej jak Ben.
S bohem dát sali,
když jít to pálí,
toulat se sám do všech stran.
Prohánět psance a nemít nic v bance,
tak jako hvízda vejdan.
Mám toulavej plášť,
mám toulavej plášť.
Odpust má lásko,
že jsem tu jen naskok,
já mám toulavej plášť.
Když jsem byl větší,
tak bez velkejch řečí,
chtěl jsem se tyrákem vstát.
Za hvězdný záře je dve velký káře,
k dálkám svůj kamion hnát.
S
bohem dát káče,
i když sladce pláče,
že většně jsme každej zvlášť.
Říkat jí trap se,
že nemáš mě v kapse,
já prostě mám toulavej plášť.
Mám toulavej plášť,
mám toulavej plášť.
Odpust má lásko,
že jsem tu jen naskok,
já mám toulavej plášť.
Jen lásko směj se,
že tyrákem nejsem,
a kovbojský sny už jsem vzdal.
Co je ti to platný, já střídám šatny,
tulákem zůstal jsem dál.
Po sálku sálek,
jsem polikač dálek,
pláčeš,
jak málo mě máš.
Říkám ti trap se,
že nemáš mě v kapse,
já prostě mám toulavej plášť.
Mám toulavej plášť,
mám toulavej plášť.
Odpust má lásko,
jsem tu jen naskok,
já mám toulavej plášť.
Mám toulavej plášť,
toulavej plášť.