Suzan místo má,
je skryté blízko břehu,
sedí tam a proudy zná a ty závidíš tu něhu.
I když víš,
že pouze bázen má dost silné stvočku sněhu
a když svírá vítr v dlaních,
tak chce dát nebyt důvod
a ty neumíš to říci,
jak se její lásky zříci.
Víc už nemáš,
asi prázdný,
ona říká chyť mi mlhu,
z jejich váken spleť tu touhu.
A ty náhle staneš v běhu,
poznáš světy ve vás dvou a ty náhle věříš světu,
dokud dá tvé tělo plní myslí svou.
Pan Ježíš byl jen lodník,
mořem šel,
měl suchou nohu,
pak se dlouho na svět díval ze své věže v tivném slohu
a sám poznal se smutkem,
utopením nepomohu, řekl lidé budou mořem plout
a myslel tím jen slzy a on sám to poznal brzy.
Nechal nám jen pár slov ryzích,
nelidstvím, lidství s ničem,
on zved nás přesto všechny kousek víš.
A ty náhle staneš v běhu,
poznáš světy ve vás dvou a ty náhle věříš sobě,
dokud on tvé tělo plní myslí svou.
Teď Suzán dá ti dláně ve své skrýši blízko břehu,
právě obléká ji řika ve svou nekonečnou mělu.
A jak slunce stéká z nebe tisíc velkých kapek medu,
jim i zvlátne celý kraj a lodě plují do přístavu.
Vidím spoustu lidí tančit,
vidím zlaté děti ráno,
jak nám chrání a naše lásku,
jak ji chrání jednou provždy o Suzán v tvých očích.
A ty náhle staneš v běhu,
poznáš světy ve vás dvou a ty náhle věříš v lásku,
dokud ta tvé tělo plní myslí svou.