Dřív, než slunce polední,
opře úsměv do záclon,
hubná holka jenom tak
vklouzne na balkón.
Na novým věžáku v nejvyšším poschodí
Vzdává tělem slunci dík,
a jenom jeden zná její tajemství.
Ze zelený vlny vrtulník,
a když stín slunce ospalí,
najde v pelechu.
Hubná holka jenom tak vklouzne na střechu,
a jenom hvězdy se smích i válet směj,
jak po ní měsíc mlsně blik.
Než být dál jenom zpěvák falešnej,
lepší je být falešnej kominík.
