Polibkem schutí jablek,
vloupala se s mi vraním šaru podvíjíčka.
Jak říkal Fráňa Šrámek,
to nejlepší se rádo krade po špičkách.
Ta dlouhá cesta k tobě,
ten zpěch, když přehoupl se pod zim do zimy,
jak píše Charles Baudelaire,
číňané vidí v oku koček hodiny.
Jsem vzhůru jen tak napůl,
táž se kam hledím, nevím, někam za úsvět,
seneka na to kápnul,
mám časa, všichni mají čas, jen trochu chtít.
Vím, že jsem si tě vybral,
přišla si z lese, vítr hraje na hřeben,
jak pravil Khalil Džibrán,
stromy jsou básně psané, zemí do nebe.
Neznámou silou drcen,
co s tím, když mraky nade mnou se stahují,
snad komenský ráj srdce,
já tobě tyto okuláry daruji.
A kotě pije z misky,
v kuchyni nahá, vaříš vodu na kávu,
jak napsal Jindřich Štyrský,
o čím je stále nutno házet potravu.