Já jsem Ray Charles z Karviné,
můj svět jsou tony barvinné,
když však poslouchám, tak noty
mají své barevné hodnoty.
Přív jsem byl kluk, co furt brečí,
dnes už hraju bez řečí.
Když s pianem preluduju,
všechno kolem obarvuju,
paletou z akordů maluju obraz.
Když hraju v fys je to světle modrá,
když přejdu do F duru,
tak se stává,
že ze světle modré je modrá zbýšlavá.
A když je potřeba šedá,
zahraju a stůr prostě žádá věda.
Tony se maluje líp než li slovy,
v E duru najednou všechno zrůžoví.
A když do D duru přejdou mé ruce,
všechno se rozzaří tak jako slunce.
Ale stačí mi jen chvíle,
abych zahrál E stůr a vše bylo bílé.
Já jsem Ray Charles z Karviné,
můj svět jsou tony barvinné,
když však poslouchám,
tak noty mají své barevné hodnoty.
Dřív jsem bělý kluk,
co furt brečí,
dnes už hraju bez řečí.
Když s pijánem preluduju,
všechno polem obarvuju.
Pomocí hudby otvírám svůj svět,
kde nikdo nestárne už hodně let.
I když čas okolo splašeně letí,
v mé hlavě rozpělí soustále děti.
Za pár let již pámů v dámí rodiče budou mladší než já.
Svět je sem veden jen vašimi hlasy,
podle nich sem tváře namaloval si.
Přisoudil podobu každýčké osobě,
i když sám nevím,
co mám zrovna na sobě.
Co mám však v sobě je jasné,
a tak můžu kultovat za snem.
Já jsem Ray Charles z Carviné,
můj svět jsou tony barvinné.
Když však poslouchám,
tak noty mají své barebné hodnoty.
Příjím jsem byl kluk,
co furt brečí,
dnes už hraju bez řečí.
Když s pijánem preluduju,
všechno kolem obarvuju,
tak zavřete oči a počkejte až...
...obarvím jít ten váč.