Poprava,
poprava
zrád se ať zemře, hlava ať padá
Poprava,
poprava
zrád se ať zemře,
hlava
ať padá
Starče,
ty jsi mi sloužil věrně
Léta dlouhá
ve dne v noci.
Teď však stojíš v hodině poslední,
zhrada tvá se trestu dočká si v mé moci.
Máš právo prosit o svůj živočkem rad,
máš právo říct své poslední přání,
máš právo čekat
na smilování,
než hlavu sekerou ti setne kat.
O milost pro sebe nežádám,
já svůj osud v tichu přijímám,
ruce zradily má,
duše bloudila,
teď smrt je cestou,
co pro mě vyzbyla.
Prosím však, pane,
za lásku těch dvou,
za ten zázrak,
co prozářil noc tmavou,
Hardy a Syrael,
ta čistá moc,
to, co hledali jsme léta v den i noc.
Nechte je žít,
ta láska je zázrak,
nadvětnost mocnější boží dotek,
nechlidně poprazde vezměte ***,
tu lásku však není všem potlačná cesták.
Zázrak lásky, zázrak stvoření,
víc než zlato,
než drahé kamení.
Lásky magické znamení,
nad smrtí,
nad mocí,
je těch dvou spojení.
Starče,
ty jsi mne zradil, ale jsi moudrý.
Tvá slova zní lépe,
než meče i soudy.
Nemyslíš na sebe, žádáš o milost pro jiné,
pro jejich lásku,
ať císař jim prominé.
Tohle jsem nečekal,
to troufáš si dost,
však i lid žádá pro ty dva milost.
K
císaři patří i dobrá vůle, i velkorysost,
tím bych národů ukázal i svou lidskost.
Patrání končím, tvá poprava je zrušená,
i pro Hardyho a Sirael má milost je dnes určená.
Nech cňatek mají i panství já jim věnuji.
A dostavu šlechtického já, rytíře, pasuje.
Údajně prý
skrývají se někde v lesích na jihu.
Vyšlou posliby zvěstovali jim netuhle novinu,
mé poženání k snadku mají.
I mé slovo královské,
svaté mní daru císaře,
zámeka panství chválkovské.
Milost,
milost,
zázrak se stal,
milost, milost, náš císař se smiloval.
Milost císař všem těm dal,
životy jim daroval,
sláva císaři,
sláva našemu vladaři.
Pane,
ty slitoval se, ty sto srdce měl,
a já vinu dnes mít s rukou svých jsem směl.
Nech to láska žije,
ať klíčí dál,
to je má
poslední alchymie,
ať žije císař, náš pravedlivý král.