Nad hlavou mi krouží lámpa žlutá,
aby mi šly si stíny mevšetní.
Kdybych byl Renoárem,
dívko zutá,
nakreslím tě, než se rozhední.
Zlatou harchu rozpuštěných vlasů
chtěl bych jedním dechem rozehrát
s doprovodem stovky dívčí hlasů.
Nejkrásnější barvu
chci ti dát.
Za záclonou řas se rozhednívá
a lámpa se tak stává zbytečná.
Kormi s dálky šeptem, chora zpívá,
že je lepší, když jsi stutečná.
Tak tedy u tvých nohou klečím,
nevím,
mám tu plakat,
mám se smát.
Za jeden však nápad noci vděčím,
nejsem malíř, ale mám ty rád.
Nad hlavou mi krouží lámpa žlutá
a vymýšlí si stíny nevšední.
Kdybych byl Renoárem,
dívko zutá,
nakreslím tě,
nech se rozhední.
Za záclonou řas se rozhednívá a lámpa se tak stává zbytečná.
Kormi s dálky šeptem, chora zpívá,
že je lepší,
když jsi stutečná.
Tak tedy u
tvých nohou klečím,
nevím,
mám tu plakat,
mám se smát.
Za jeden však nápad noci vděčím,
nejsem malíř, ale mám ty rád.