Každej jedinej den,
ráno mám dvojí,
dvakrát se sprchuju, oblíkám.
Po
druhý je to ve dnem,
to když jsme svoji,
poprvý běžím nocí parkem a od bod mi lítá štěrk.
Blíží se ráno, spoufí se sama do tlnů,
stráv se, že utíkám,
ještě je tma,
mě to pír kvílí v korunách slunů,
hlasem,
co neslyším,
jenom já a ostatní vědí to,
co o ním zpívá už roky a měsíce.
Uhazte kvalt nočního běžce,
co prošlapal středníce.
Po půl noci stávám poprvý
ve druhým bytě,
ani netuším, jak mi je.
Nejvíce všeho spěchám,
bížím si pro druhý ráno, co bolí
a podrážky hoří,
jak šlapu uprostřed noci na zmiě.
Blíží se ráno,
spoufí se sama do tlnů,
stráv se,
že utíkám,
ještě je tma,
mě to pír kvílí v korunách slunů,
hlasem,
co neslyším,
jenom já a ostatní vědí to,
co o ním zpívá už roky a měsíce.
Uhazte kvalt nočního běžce,
co prošlapal středníce.
Každej jedinej den.
Každej jedinej den.
A ty tu čekáš,
a ty tu nespíš,
a ona taky jen z hůru nejspíš.
Já, že se trápím, to nesouhlasí
ani jedna z vás asi, já pořád neběm,
netuším,
sítím,
že vypustím duši,
mám jen naspěch,
když po půl noci běžím a nohy mi hoří.
A nohy mi hoří.
A nohy mi hoří.
A nohy mi hoří.
A nohy mi hoří.