Stalo se to pátýho září,
můj brácha s vážnou tváří,
přišel mi sdělit zprávu,
že je táta a já, že jsem strejc.
To je teda věc, stál se ze mě strejc,
brácha nejse kterým je malý,
je tvůj syn,
no věc,
to je zázrak.
To je zázrak.
A dělám na něj kuk, ty jsi řezkej kluk,
čím se stane,
co s kým bude,
to mi není kluk,
to je zázrak.
Je to zázrak.
Šoumen,
tohle vítěz bude teda šoumen,
tady rybdem padnou teda šoumen,
tady bude lítě strac důsledat.
Šoumen,
tohle vítěz bude teda šoumen,
tady rybdem padnou teda šoumen,
tady bude lítě strac důsledat.
A je to senzacen,
má z kompozice a nechce kaší,
nechce dublík,
jenom zpívat chce,
to je zázrak.
Je to zázrak.
A jednou kritici smeknou četici,
před klukem,
co stále sem přes noc,
zvězdou stále cítou,
je zázrak.
Je to zázrak.
Šoumen,
tohle vítěz bude teda šoumen,
tady rybdem padnou teda šoumen,
tady bude lítě strac důsledat.
Šoumen,
tohle vítěz bude teda šoumen,
tady rybdem padnou teda šoumen,
tady bude lítě strac důsledat.
A Ivan Konený!
Šoumen,
tohle vítěz bude teda šoumen,
tady rybdem padnou teda šoumen,
tady bude lítě strac důsledat.
Šoumen,
tohle vítěz bude teda šoumen,
tady rybdem padnou teda šoumen,
tady bude lítě strac důsledat.
Šoumen, tohle vítěz bude teda šoumen,
tady rybdem padnou teda šoumen,
tady bude lítě strac důsledat.