Jen co jsme byli počati,
nad námi vysel pár obratí,
Jen co jsme dosáhli na židli,
úzdu nám s úsměvem nabídli,
Jen co jsme přemohli vidličku,
dali nám auroru bez klíčku,
ve vaně klesala ke dnu,
spolkli to mělých bednů,
Jen co jsme zapadli do lavic,
kantor si navlík pár rukavic,
skalpelem otevřel dějiny,
vyřízel syny i zlosiny,
Když se pak vykoupal ve vodce,
došlo i na zrádné zlootce,
doma pak tajně a tiše,
zlosin byl k životu vzkříšen,
Žili jsme v podivné hře,
dvoj roli každý z nás hrál,
ten kdo se do krve přel,
tomu kad plamínek stěl,
v hlavě nám dunělo ne,
ústa říkala ano,
utíkej podivný snem,
máme tu konečně ráno.
Jen co jsme pubertu přestáli,
Mephisto seskočil ze skály,
nabízel dukáty za duši,
jeho smích pochyby přehlušil,
kde kdo pak s ťáblem obcoval,
těhotný pyšně kráčel dál,
v narudlé řečnické skrýši,
jíde je rodil jak myši.
Žili jsme v podivné hře,
dvoj roli každý z nás hrál,
ten kdo se do krve přel,
tomu kad plamínek stěl,
v hlavě nám dunělo ne,
ústa říkala ano,
utíkej podivný snem,
máme tu konečně ráno.
U první studánky poklekni,
až voda stiší se skloň se k ní,
zeptej se očí a vrásek svých,
když umím křičet, tak proč jsem stih,
proč jsem se nezved od stolu,
kde jsme se spali pospolu,
zeptej se při vřených očí,
pravdu jsem zradil co počít.
Žili jsme podivný čas,
podivný životopis,
zima je prázdný heklas,
neboj se pištění krys,
dvanáctá rozbila zvon velký,
ulitý ze sklá,
ve střepech našli jsme nás,
neplač už,
slzičko lesklá.