Byl jsem vždycky trochu horší žák,
když říkala mi co a jak.
Když zoufale jsem,
tohle do dneška ti zůstalo
a máš odvahu nemalou.
Vidíš Jardo, jak umí text?
Dneska půjdu s těmto jsem chuť,
ty tři klapou ze sticha pojď.
A já na tebe,
jako vždycky dal.
Tak si vlastní minou nedoř víš,
že oči mé jsou jako vliš.
A vidíte,
a už jsem to splet a to je dobře.
A tak už přestaň,
jak chovat se mám.
Vždyť tenhle zvyčkolní už nesluší nám.
Co vědět mám sám,
tak dej si říct.
Tak dej si už říct,
nenapovídej,
jak zbavit sechy.
A nepat se stále,
že všechno víš tým.
Nenapovídej, čas letí jak šíp,
už nám je víc.
Tak teď.
Dneska v týdne mluvit měl jsem chuť,
ty s dvě klapou ze sticha pojď.
A já na tebe,
jako vždycky dal.
Tak si vlastní minou nedoř víš,
že oči mé jsou jako vliš.
A kdybych směl, tak klíčil bych je dál.
A když jsem začal jako koďe příst,
tak řekla si mi obrať list.
Já nesměl jsem už ani slůvka říct.
Za to ty jsi byla výřečná,
a řekla si tomu míň než já,
nevíc.
A tak už přestať,
jak chovat se mám.
Vždyť tenhle zvěd školnit už nesluší nám.
Co vědět mám sám,
tak dej si říct.
Tak dej si už říct,
nenapovídej,
jak zbavit se ty.
A netvář se stále, že všechno víš líp.
Nenapovídej, čas letí jak šíp,
už nám je víc.
A tak s tím vážně přestaň,
nenapovídej,
jak chovat se mám.
Vždyť tenhle zvěd školnit už nesluší nám.
Nenapovídej, co vědět mám sám, tak dej si říct.
A tak s tím vážně přestaň,
nenapovídej,
jak zbavit se ty.
A netvář se stále, že všechno víš líp.
Nenapovídej, čas letí jak šíp,
už nám je víc.
Nenapovídej.
Vidíte, jak jsem se tam krásně ztratil v textu.
No aspoň vidíte, že to není playback.