Dneska mě pouští hlavní bránou,
můj starý oblek padne,
trochu míň.
Byl jsem v hejnu,
šedou vránou,
a jen klínem vytloukal jsem klín.
Bylo tu dlouho,
jaksi prázdno,
každý tu se sebou účty má.
Levným lahvím kouksem se na dno i já,
koho ten příběh dojímá.
Nečekej mě s pláčem,
co bylo není dál,
už nejsem tím drváčem,
co nic nevyhrál.
Není to tak málo,
že tě zajímám,
štěstí se pouz málo,
a vítr v zádech mám.
Bílé pláště,
chodby dlouhé,
kroky pádne a tichá stráž.
Měsíci jen,
návštěvit je pohle,
už je po všem,
tu mě máš.
Dál se neutápím v číši,
svět je barevná, vernisáš.
V jarní sukni čekáš mě na refíži,
no ne,
ty se po létech usmíváš.
Nečekej mě s pláčem,
co bylo není dál,
už nejsem tím drváčem,
co nic nevyhrál.
Není to tak málo,
že tě zajímám,
štěstí se pouz málo,
a vítr v zádech mám.
a vítr v zádech mám.