Když má člověku kapse spoustu let a nic neví
a vlastně hledá svět,
tak se mu lehce ještě začíná
a každý ráno znovu a zas.
A lehce přejde každej pláč a vstek,
nic není tabu,
nic není na zámek,
her,
malin,
nezrelej krásnej často každý ráno začne zas.
Taky jsem bláznil a utrácel si čas,
nádherně netušil, že jak voda klouže,
životem jak hřebenem vlastě,
krásnej hlásek,
písniček o hňu a hvězd.
Jak je to dávno?
Na stráních medníka je spousta chat,
když někdo stavěl,
pomáhal každej chlap
a ženský vařely a balely prsty,
to když se někdo do ruky sek.
Večer se snesl dříví větve a tak,
občas nám k práci zahůkal napáru vlak,
my jako děti dřív jsme museli jít spát,
hádejte,
co se zdálo nám.
Taky jsem bláznil a utrácel si čas,
nádherně netušil, že jak voda klouže,
životem jak hřebenem vlastě,
krásnej hlásek,
písniček o hňu a hvězd.
Jak je to dávno?