Lidská tvář je kůra stromům,
Nejdřív hebká jako mech,
Rovná jak cesty,
co vedou zpět domů,
Jako ***.
Když se na zdi píše, mám tě rád,
Za pár let však tváře prázdí,
Zvláštní systém vritých čar.
Mezitím čas setřel nápisy na zdi,
A dal tvar
písmu dlaní.
Už pod zim ozývá se,
dozdrál moudrý klas,
To písmem drobných vrásek, na tvář napsal čas.
Léto končí a dáry stí, pod zim začíná.
Zbává můj kluk,
Proč má bába tolik vrásek?
Zbává můj kluk,
Zvládí ty často ptá se,
mámo,
Řekni, proč se smívá, mámo,
O čem ten pán zpívá, mámo,
Co je to život,
mámo,
Zeptá se asi, mámo,
Pohlaď mu vlasy a zašepte jí, tak jako já.
Život je člověk a člověk zná štěstí největší,
Které má
jméno láska.
