Lidská podstata
Jak potůčky vody,
oblásky hladí,
Ubíhá čas a býjí kostelní hodiny.
Nesem jiná,
však mě to nevadí,
Patřím i přesto do lidské rodiny.
A stejná je i moje lidská podstata.
Vy i já, něco je tu sakramensky stejné.
Cid člověčí srdce nejsou ze zlata,
Snažit se mít pokoru není samozřejmé.
Samozřejmostí není ani lidská láska,
I když po lásce všichni bytostně toužíme.
Život může být hra,
tak jaká je tvá sáska?
Možná i když se nesnažíš soupeřit,
Něco tě, jak hadro vyždíme.
Ale co z toho plyne?
Nech sem bůh či vědm,
abych věděla odpověď.
A tak sázím na papír sloufka neposadná,
Ale člověče, co ti pomůže zrovna teď?
Na prahu bolesti nemusí trskat krev,
A nepomůže ti od utrpení ani hřev.
Ani v životě člověka nesbavím se neřesti,
O tom píšou jiní,
možná jen pověsti.