Přestal jsem řešit svoje problémy,
psát o nich sáho dlouhý poémy.
Na benek dál se mračím ze zvyku,
v srdci mám ale klita muziku.
Už vím, kdo jsem má, za co můžu stát,
až budu v sto dvaceti umírát.
A
s ostatníma lidma ztehyně nic nenadělám.
Tak ještě mi naleje,
snad mi i zbyly nějaký zásady,
hlavně mi nesmí dojít nápady.
Musím mít s kým se o ně pohádat,
jo blázny do umění ty já hrát.
A lidi decentní,
co nejdou dál,
roku třeba svý ruše repozváhal.
A s ostatníma lidma ztehyně nic nenadělám.
Tak ještě mi nalej,
zpívám si nic jiného nezbejvá,
žádnej šéf na mě v Lídně nekejvá.
Člověk se nikdy nezavděčí všem,
všichni se do těch kanclů nevejdem.
Někdo si myslí,
že jsem ztratil směr,
a jinej tomu říká charakter,
jo.
A s ostatníma lidma ztehyně nic nenadělám.
Tak ještě mi nalej.