Stál jsem před hotelem Alkron,
byl to tuším pátý balkón,
kde se účest tvoj za pětku zbavil spon.
Náš příběh ztratil rýmy
a tvůj úsměv Kolombíny zaplatil jsi zase jiný,
asi John.
Jsou to prachy, co nás dělí,
ty víš kam si pro ně jít,
začala si život se mělí, rychle pít.
Cizí ruce rozechvělí,
umíš vzácně potěšit,
zaplatí a pať zdělí,
můžeš jít.
Jiný by to lehce přežil a z tvých lásek něco těžil,
já jsem do poslední chvíle uvěřil.
Oba dva jsme jaksi na dně,
taky zloužeš lapu v bahně,
že jsem pána s tvojí vůní udeřil.
Jsou to prachy, co nás dělí,
ty víš kam si pro ně jít,
začala si život se mělí, rychle pít.
Cizí ruce rozechvělí,
umíš vzácně potěšit,
zaplatí a pať zdělí,
můžeš jít.
Už se k tobě nedozvoním,
už ti těžko něco povím,
kdo teď s tebou snídá,
to se nedovím.
Chovám se tu celkem tiše,
nevadí mi šedé mříže,
všechny vzpomínky teď vím, že zahodím.
Jsou to prachy, co nás dělí,
ty víš kam si pro ně jít,
začala si život se mělí, rychle pít.
Cizí ruce rozechvělí,
umíš vzácně potěšit,
zaplatí a pať zdělí,
můžeš jít.