U
nás blízko školy,
od jak živa hřiště stojí,
stále si tam hrají
kluci z okolí.
Vzpomínám na doby,
kdy jsme jako oni.
Hráli si tam a můj brácha byl
mistr údolí.
Jo, hráli si tam a můj brácha byl
mistr údolí.
Jo, brácha to byl boxer.
Jemu se zdálo, že je to málo,
jen tak se být.
Můj brácha to byl boxer.
Dobře vím,
kolik síly musel vydat v jedný chvíli,
když se chtěl prosadit.
Občas nám i psával,
to když ho osud zavál,
tam do velkýho města,
kde mají noc jak den.
Ruku míval těžkou, jinu náturu boxerskou.
Na pohled psal neporažen, splnil se můj sen.
Jo, na pohled psal neporažen, splnil se můj sen.
Jo, brácha to byl boxer.
Jenom se zdálo, že je to málo,
jen tak se být.
Můj brácha to byl boxer.
Dá se říct,
že měl štěstí,
že těch velikánských pěstí tak uměl využít.
Úspěch to je zrádce,
taky pícha špatný rádce.
Každý má svý šance,
nechat všeho být.
Sláva trvá chvíli,
brzy přejde,
chbí síly.
Dokázat včas, kdy přijde ten čas,
umět odejít.
Jo,
dokázat včas,
kdy přijde ten čas,
z ringu odejít.
Jo, brácha to byl boxer.
Uvěřil stěžím, že čas běží, jak prým flám.
Můj brácha to byl boxer.
Dopovím, co se stalo,
po posledním těžkým KO,
se vrátil domů k nám.
U nás blízko školy,
ještě stále hřiště stojí.
A dodnes si tam hrají,
kluci z okolí.
Brácha stojí stranou,
má z toho podívanou.
Kdo z těch kluků ví, že tu stojí mistr Údolý?
Jo, brácha to byl boxer.
Všichni jsme rádi, že je zase tady,
nejvíc já sám.
Můj brácha to byl boxer.
Sval na ty těžký ruce,
ale zlatý, něžný srdce.
A tak se vrátil k nám.
Můj brácha
to byl boxer.