Zas malátnější,
procitám,
zas proležím den celý.
Jsem stále sama,
ty jsi tam,
povinnost ti velí.
Teď musím síly pozbírat,
jen žádné naříkání.
Pojď, Šašku,
jestli máš rád,
tak rozvesel svou paní.
Neviděl mi kníže, než se z bitvy vrátím,
moji drahou zatím rozstyluj a kraň.
Ač jsem zámky zamknul, okna jistil mříží,
někdo se sem vplížil, podívej se naň.
Kolem hlavy mé se bělá, ocel se mi otýl,
snad si ze mě Šaška dělá, ticho šlápek motýl.
Z mého nosu na mě civý šimrá jako divý pčík,
potom ač se někdo diví, vytazím li zbraň.
Nezmílí,
mě tvoje drzá pícha motýlí,
ať paní má se nebojí,
já vyzval jsem tě k souboji,
jak víš.
Motýlá,
mi
nejspíš kníže z lásky posílá,
zas můžu na chvilku sesmát,
pojď motýlku mě poševrat,
pojď blíž.
Až se střed přiostří,
pak přijde zázah a tvůj pát.
On tě sedl
na ostří,
hned váho pardo nemusí se bát.
Zpílí,
tvou paní jasná perleť motýlí,
již patným terčem pročepel,
a hned nesmí se přijít z křídel,
ty smíš.