Tvé slzy mě probudily.
Tvůj žal a touha mě oživila.
Hardy,
slyšíš mě?
Nejsem z masákrve,
a přece tu jsem!
Tvá bolest dala mi ***, tvá
láska tvár.
Zrozená z plamene,
mlhy a rtu ti jí.
Z tvých slz a kamene vznikl život a dár.
Sohně slzy tvé,
já jsem zrozená.
To v tobě je ten klíč, co bránu otevřel.
Brána života je otevřená.
Jen díky tobě,
že s láskou zahořel.
Hardy,
už nejsi sám.
I tvá píseň má duše, je duší tvou.
A tvá zas mou.
Tlukot s srdcí tvou,
pak symfoníkou zelnou.
Sohně slzy tvé,
já jsem zrozená.
To v tobě je ten klíč, co bránu otevřel.
Ta brána života je otevřená.
Jen díky tobě,
že s láskou zahořel.
Hardy,
už nejsi sám.
Co je to za hlas?
Co v hlavě mi zní?
Jsem snad už mrtvý?
Či bloudím tmou?
S kamene stoupá zář.
Konečně vidím jí.
Tu krásnou znávou tvář.
Teď stojí přede mnou.
Já stále nevěřím,
že splnil se sen.
Že stojíš přede mnou a zřím tvou tvář.
Tvé vlasy nádherné a zelených očí zář.
Tak dlouho doufal jsem,
že přijde den,
kdy sen můj ožije.
A sohně a plamene
vstane ta nejkrásnější žen.
Sohně a sluzime,
byl asi zrozená.
To ve mně je ten klíč, co bránu otevřel.
Ta brána života je otevřená.
Jen díky tobě,
že s láskou zahořel.