V kalužích po dešti umíněné
srca dlí se nebe
a pouliční šeť
utonulá v moři
anonimních tváří
s podsuchanou vírou jak Magdaléna máří
špičkou po ty lehonce ten chmurný obraz světa nostříští
Kdo zkouší stavět most
mezi černou a bílou,
mezi ošplivostí slov a krásou labutí?
Tí, kdo hledá souvislost
mezi důběrou a vírou,
narodil se v prázdném století
V
době trojdo slova, plná přání,
není vůbec snadné
hledat stejnou řeč
S večerem, když člověk cítí osamělost,
nemusí necláhví
hrát se na dospělost
Spočítej si hvězdy
a hned se najde cesta kodykám
Kdo zkouší stavět most mezi černou a bílou,
mezi ošplivostí slov
a krásou labutí?
Tí,
kdo
hledá souvislost
mezi důběrou a vírou,
narodil se v prázdném století
Na cestu nám ještě slunce svítí
Proč si lámat hlavu se ztrátou iluzí?
Najdeme-li v sobě
i pro druhé chvilku?
Neskončila ještě doba romantických sníhů?
Slovu smoudrou loupostí vracíme se zpátky do lesů
Kdo zkouší stavět most mezi černou a bílou,
mezi
ošplivostí slov a krásou labutí?
Tí, kdo hledá souvislost mezi důběrou a vírou,
narodil se v prázdném století
Kdo zkouší
stavět most mezi černou a bílou,
mezi ošplivostí slov a krásou labutí?
Tí, kdo hledá
souvislost
mezi důběrou a vírou,
narodil se v prázdném století
Mezi černou a bílou