Klasická hudba
Láska je sen, kde opuštění s nadějí vroucně připíjí,
kde Rómeové poklekají a děkují svým Júlím.
Jara mi dalo dávno sbohem,
můj vlas je zimou zdobený,
už vím, jak těžké člověku je
žít bez lásky a bez ženy.
Proč nepřiznat, že při setkání v mých očích láska plápolá?
Jsi jako deštník v dešti smůly,
co slunce ke mně přivolá.
S úsměvem chmury zažehnávám
a blídnou větou léčím splínu.
Jsi moje štěstí obyčejné,
já jinak říct to neumím.
Láska, ať je jakákoliv,
po každé má svoji roli.
Samotu odhnat z mysli,
přikávě lhát krásným slečnám,
nejsem ještě stár.
Láska léčí naše duše,
když ti srdce smutně kluže.
Amórovi pošli psaní,
velké přání mám,
žít s někým, kdo pohladí mě,
aby člověk nebyl sám.
