Způsobník nesmí
vzít svůj námen, v číslech uvězněný,
jinak bych si myslel,
že se mi to všechno jen stálo.
Vidím ty obrazy, jak máváš zvon,
smějíš se a se smějím taky.
Ptáneš mě za ruku, voláš mě k sobě,
oči ti září jak uhlíky v ohni.
Usneme v oběti jako dvě děti,
tahle noc může být jako ta první.
Když láska hřeje, problém není,
když láska hoří, všechno je léčí.
Chtěl bych se tě zeptat,
záčkš někdy u hudbu.
Chtěl bych se tě zeptat,
aks mohla být tak nádvěcní.
Chtěl bych se tě zeptat, kde bereš tolik odvahu.
Chtěl bych být pak ještě chvíli její pevnou součástí.
Zůstal jsem stát a našel stín,
pesmůhle sledovali jak ve mě síly.
Ty zvláštní pocity,
kdy láska zůstává a my dva přesto míříme k cíli.
Jsou trochu sudový,
všechny ty vzpomínky sudový,
protože byly tak krásný.
Jsme krásný, protože emoce zasli.
To je ta pravda, kterou jsme našli.
Našli...
my...
my dva...
Oba víme, co to stojí, hořící loukou pro ní.
Známe svoje jména, v číslech uvězněná.
Jinak bych si myslel,
že se mi to všechno jen zdálo.
Oba víme, co to stojí, hořící loukou pro ní.
Známe svoje jména, v číslech uvězněná.
Jinak bych si myslel,
že se mi to všechno jen zdálo.
Čím víc jsem chápal,
že nejsem šťastnej,
tím víc jsem chtěl ať si šťastná ty.
Pohledy,
doteky,
zázemí,
důvěr a touha se o všechno posladat.
Ale mý sny už nejsou tvoje sny,
ty touhy už nejsou touhy mý.
A poslední rok jsme hráli o to,
kdo zná to dřív ve sloví.
Pořád jsem věřil,
že to půjde,
pořád jsem věřil,
že spolu jdem rovně.
My jsme šli spolu,
jen netušil nikdo,
kam že to vlastně nakonec dojdem.
Člověk to nečeká,
lehce ho pohltí,
krize co netušil,
že může přijít.
Pak se jen hlavy pomalu střídají,
pozvěny tich a šílený křik.
V těch podstatných chvílích si připadám slabý,
v podstatných chvílích si připadám sám.
V pocit,
že pořád něco jen hrajem a nikdo z nás neví,
co dělat dál.
Bez tebe cítím,
že ztrácím sílu,
s tebou jsem ji nesměl projevit.
Kdo se bere odvahu vystoupí,
řekne neunes těch zajetych kolejí.
Kolejí.
Kdo?
Kdo?
Tak kdo?
Oba víme, co to stojí, hoří cílou kouprojí.
Známe svoje jména, v číslech uvězněná.
Jinak bych si myslel,
že se mi to všechno jen zdálo.
Oba víme, co to stojí, hoří cílou kouprojí.
Známe svoje jména, v číslech uvězněná.
Jinak bych si myslel,
že se mi to všechno jen zdálo.
Kde má rodina, co jsou mý kořeny?
Kde je mý zázemí, z čeho je tvořený?
Hledám to upřímně, chci znát tu odpověď.
Vypíšte mi,
že se mým zázemí,
pokoje sám sedím za stolem.
Díčkám ty hodnoty,
abych ho nezbořil,
našel jsem prostředí,
který mám rád.
Rap je tak narcistní a já to vytušil,
život je kontrastní,
měl bych se smát.
Víš,
můj srdce chtělo najít řešení.
Hele,
vím,
že nikdo s nás dvou se už jen tak lehce nezmění.