Mamiňka mu řekla všechno o světě a o životě, jaký je zlýa jak ho před ním ochrání vyselý nartek.V malém bytě u nádraží sektorový nábytek, pár flanelových košil ve stříni,falešní tatínkovo partek.Do školy chodili jen spolu, vodila ho za ruku až do osmétří,kdy těch pár kroků přes dva bloky.To bylo sníchu, ale já se fakt nesmál ani potichu.Očlivě mu vybírala kamarády, většinou byly zlýa většinou víckrát nepřišly.Ale já uměl hádat, tak jsem strávil neskutečné superhodinyu gramofonu v jeho pokoji, na jeho židli.Hudba tiše hrála, já byl zachráněn a spásena on se už tehdy začal připravovat ke skoku.Za prosklenýma, zamčenýma dveřma byla vidět její temná postavaa bylo slyšet šourání jejich kroků.Zloději života, zloději života, zloději života,zloději života, zloději života.HudbaPak jsme se nějak ztratili a já ho zpatřil po dvaceti letechjak se vleče zlý tým městem, raději jsem přešel na druhou stranu.A často na něj myslím, když se v noci budím, když nemůžu spát,když se převaluju ze strany na stranu, častě kránu.Na pohřeb jsem mu nešel žádnej, neměl jenom laminka,se sama vyřívála v obřádní sídí a zřív se necvěděl,že stránou je dvě a nikdo jiný.Zloději života, zloději života,zloději života, zloději života,zloději života, zloději života.Zloději života, zloději života,zloději života, zloději života,zloději života, zloději života,zloději života.