Den se vzdává, zima obešla pole dlouky,
třikrát země tmavá život do ní.
Utekl se hřát ke kamenům liněným.
Jemné krystalky sněhu křápou pode mnou,
mrásná zbrázdí šmátra rukou svou.
Po kolenou do klíná chci si vlést.
Kutáví se sněhové vlčky z nebe a v rukou sníh.
Tak trochu sebe a rampouchy
na splavu pláčou, až přijde jaro,
do potoka skáčou.
Rána siva,
koně mraziví, pole ořou nechtějí ve snu zvést.
Zemí tmavou hrovdy těžké,
kopity hnízdů
z nos derblás vyletá.
Kutáví
se sněhové vlčky z nebe a v rukou sníh.
Tak trochu sebe a rampouchy na splavu pláčou,
až přijde jaro,
do potoka skáčou.
