Zastrannej potaj,
dívám se na tebe sám,
si říkám to nic.
A nenejsi smutná,
jen napol,
máš vyvřený oči,
v návahu nic víc.
Zeptám se postý,
mám lásko,
mám od tebe strach,
že něco na duši máš.
A stále odpověď se jíná,
jako návrat ty hejna,
že mě ráda,
že máš.
Zastrannej potaj,
dívám se na tebe krásná,
jak bych ti chtěl,
na sněhu tisknout a líbat,
zpívat odsitu tou,
za kterou v sobě jsem měl.
Zeptám se postý,
mám lásko,
mám od tebe strach,
že něco na duši máš.
A stále odpověď se jíná,
jako návrat ty hejna,
že mě ráda,
že máš.
Zeptám se postý,
mám lásko,
mám od tebe strach,
že něco na duši máš.
A stále odpověď se jíná,
jako návrat ty hejna,
že mě ráda,
že máš.
