Zása mi divný, kam se naše koule valí.
Zása mi divný, co se všechno může stát.
Mám strach se koukat,
kam ta cesta dolů míří.
A proč má tak rychlej spát?
Stá
se mi divný, jak se černý mraky sunou.
Stá se mi divný, že s nima slunce prohrává.
Kdo za to může a kam to vlastně vede?
A kdo si s náma takhle pohrává?
Ale jednou snad svý časy přejdou,
pro nás a i pro jiných.
Ať svý časy přejdou,
aspoň pro ty nevinných.
Snad zpěvá trocha naděje,
že problém ty peře je.
A nebude nám hrozit trest,
že náš svět zas budou vést ty největší machři slepejch cest.
Stá se mi divný, kolik bláznů lážů měří.
Těm sliskejm slibům,
že s nima nám bude líp.
Jsou to jen záci,
co si rádi čekrajbeří a u plastiku už kanárek chcíp.
Je to tova
divnejch extází
a těžko z toho vychází,
že bez jí budem bez obav
a vrátí se all you need is love.
Ať to mi vysvětlí, jak je možný, že dnes a denně
ve světě umřou lidi žízní a hlady.
Ať se říct těm,
co se tváří za světleně a melou,
hlavně, že to není tady.
Snad si zlý časy přejdou pro nás a i pro jiných.
Ať zlý časy přejdou,
aspoň pro ty nevinný.
Kolik ještě polipků a kolik prázdných věc
a kolik malejch smrdí a kolik marhnejch let.
Kolik ještě úsměvů
než se zhroutí svět
a zbydou tady jenom šváby
a Keith Richards.
Zdá
se mi divný, kam ta naše koule spěje.
Prej, až jsme v klidu,
že všechno má svůj řád.
Zdá
se mi divný, co se vůbec s náma děje.
Děto skupce má to nějak rychlej spát.
Trochu boju se,
že má to rychlej spát.
Má to k šertu rychlej spát.