Jsi nádherný květ, co nepoznal svět,
tvůj manžel už ví, že se má, a proč bát?
Chceš mít tu čest, až vrátíš se z cest,
čí jsem já,
dá ti znát.
Láska bývá křehká věc, to vím,
čím lásce brání zlatá klec, to jí vším.
Právě vchází,
nemáme se čeho bát, jsme jen ty a já.
Za těch mnozí půjdeme do zahrad, já už vím,
že láska je nádherná,
je čistá a průzračná,
je sladká a neskutečná, je pevná jak skála,
neskonalá.
A zázračně táhna,
vyněžná i troufalá,
je sladká a neskutečná,
je pevná jak skála, neskonalá.
Ač navždy můj meč, ač mám pro co žít,
bez tebe blízko je zrás a pát,
až přijde zlásteč, já budu se být přísahán.
Láska v bývách se kávěc,
to vím,
čím lásce vbrání,
zlatá klec, vím, že jí vším.
Zlatá klec,
vím,
čím právě vchází,
nemáme se čeho bát,
jsme jen ty a já.
Zadech mrazí,
půjdeme do zahrad,
já už vím,
že láska je nádherná,
je prostá a zázračná,
je sladká a neskutečná,
je pevná jak skála,
neskonalá.
Jen láska nám sílu dá,
vyněžná jen troufalá,
je sladká a neskutečná,
je pevná jak skála,
neskonalá.
Láska je nádherná,
pojď se mnou, kam půjdu já,
štěstí jinde se skrývá,
tak už pojď,
nechci být sám.