Viděl jsem svýho otce,
jak ho zábly chladný peřiny.
Oči nemaj barvu a barvu nemá ani plamen svíce.
Úplně v rohu matka svázala si vlasy do kytice.
Viděl jsem svýho otce,
jak ho ukládali do hlíny.
Viděl jsem svojí sestru,
jak se proměnila ve stíny.
Těch devět jara sluncí se proměnilo v jednu krutou zimu.
Vlařela ze všech sil,
jak v lampě hoří světlo po nocnýmu.
Viděl jsem svojí sestru s haslou bledou jako lekníny.
Viděl jsem svojí matku na místo pohřební hostiny.
Kráčí hrdě středem,
zpatřil jsem sebe,
jak jdu za ní.
A prosím opět peněz na hropy na to hodování.
Viděl jsem svojí matku,
jak přetáčí soudný hodiny.
Viděl jsem svojí sestru,
prosí se mnou z velký hlubiny.
Hlásek jak strunka,
co přetrhneš a ještě chvíli zpívá.
V matčině náročí se strácí,
jak nový jízda není živá.
Viděl jsem svojí sestru,
nahou, bílou, s haslou bez viny.
Viděl jsem spoustu mrtvých,
tiše odcházeli za svými.
To zatažené nebe,
to vracilo je jako starý krámě.
V
náruči žebráků, co ploužili se proti námi snámi.
Viděl jsem spoustu mrtvých,
jak si povídají s živými.