Ale snažíkovi to nedalo a přece jenom si zaspíval.
Na dlaních umírá
vločka sněhu,
Sestrám svým chlubí se,
patřím k němu.
Přilétla bezvěná,
ulehla znavená,
Těší mě, že ji mám,
i když je studená.
Sevřel jsem dlaně své,
na čelo položil,
V tu chvíli cítil jsem, že nejsem sám,
Když jsem je v zábědí pomalu rozevřel.
Nebyla tam,
nebyla tam,
nebyla tam,
O, nebyla tam,
nebyla tam.
Nikdo jí nesepřel,
propadla do kůže,
Horký *** k životu vrátit ji nemůže.
Nikdo jí nesepřel,
propadla do dlaních,
Proč jsme dnes jak jindy natolik bezvraní?
Na dlaních umírá
vločka sněhu,
Sestrám svým chlubí se,
patřím k němu.
K němu
přilétla bezvěná,
ulehla znavená,
Těší mě, že ji mám,
i když je studená.
Jak nádherně odporná noc,
žádný měsíc,
jenom tma černositá,
A přitom ještě víc, než dost cesty domů zbývá.
Pospěšte si, vstávejte,
čas proti nám teď rychle běží,
Na cestu se vydejte,
je noc a k tomu hustě
hnusně sněží.