Jak zní ten verš?
Někdo to pořád někde začíná.
Většina Rusů nikdy neviděla Stalina.
A byly to Češi,
Češi,
kdo básníkům dali instrukce.
Někdo psal slovo strachu z kopce,
jinej do kopce.
Constantin Bíbl bál se myších lovu,
unavených sof.
Nikdy nenesu dost pětek, když jdu na hřbitov.
Tak rychle,
rychle,
pobavte mě,
dneska je mi nějak temně.
Dejte si odchod,
vy, který ji nezavřeli do lágru.
Svět apolikátel žije k věkru.
Vy, který zpravdy děláte hysterickou héhrečku.
Dejte si voraz, vy, co jste podepsali prezenčku.
Rychle,
rychle,
pobavte mě,
dneska je mi nějak temně.
Rychle,
rychle,
pobavte mě,
dneska je mi nějak temně.
A není to pech,
jak se nám válka plete do lásky.
Vlk u méch dveří,
když z války zůstanou jen souhlásky.
Naše duše,
nitkouře z vyhořelý zápalky.
A není to pech,
jak se nám láska plete do války.
Rychle,
rychle,
pobavte mě,
dneska je mi nějak temně.
Dneska,
dneska,
dneska,
dneska je mi nějak temně.
Genete fearingu, někdo to vždycky někde začíná.
Většina Rusů nikdy neviděla utiná.
Lhostejný ticho,
ublížim tomu, kdo mi ublíží.
Svěcení klidu,
na velkej pátek chlápek na kříže.
Rychle,
rychle,
pobavte mě,
dneska je mi nějak temně.
Rychle,
rychle,
pobavte mě,
dneska je mi nějak temně.
Ale jemně, jemně,
rychle, rychle...
temně.
Dneska je mi nějak temně.
A na starý bolševiky,
co si myslej,
že snad přijdou do nebe.
Čeká peklo,
který bude vypadat,
jak hodně spustlý je zéda.
Rychle,
rychle,
pobavte mě,
dneska je mi nějak temně.
Rychle,
rychle,
pobavte mě,
dneska je mi nějak temně.
Jak
zní ten véř?
Tmou jede NKV.
sem
do