Znal jsem jednu výlu, která tančívala na louce,
u silnice, která vede z Brna do Olomouce.
Z lehounka se dotýkala vousu z trejdy ječmene,
a já čekala,
až jí hebké šaty zklouznou z ramene.
Šaty zklouzly,
a já koukal,
ležel v trávě tajil ***,
miliony galaxií běhali mi po zá***.
Jelikož však měl jsem límu,
kýchl jsem a stalo se,
že se lekla a skončila ten svůj tanec na nose.
Přišla ke mně jen tak nahá,
a beze všech rozpaků,
jemným hlasem zazvonila,
co šmíruješ prasáku.
Od té doby moje duše stvrdla jako z ocele,
netoulám se polůká,
já radši koukám na televizi.
