Vítr v očích
Mála výla a stromy moudrou silou varovaly, když štěla z lesa venít.
Prokáž tou duši, snad se nouřeli slovo, doplní a nikdo nehledá.
Když tému psanci hlavu do svým hlaní, přijí ze země však nikdo nezvedá.
Mála výla a byla jenom bytá, za dobrý slova slyšela jenom lež.
Teď ruši dobré, stoupá nevozita, když soudí lázy, hrozí nejmější trest.
Proč není teplý vítězí, proč oteplnější?
Proč není pláčovčej, co rozstřípáš?
Proč není zvědění ti, proč jsou samy lidi?
Proč není trápí se, kdo trápí tě rád?
Sradla rámy a rozdála vše, co měla, věřila vás, že změní celý svět.
Když se vědění, kdo trápí tě rád?
Každému dává.
Stále jim nestračila, teď soudí dýlu, ti, co nevrací zpět.
Proč není teplý vítězí, proč oteplnější?
Proč není pláčovčej, co rozstřípáš?
Proč není zvědění ti, proč jsou samy lidi?
Proč není trápí se, kdo trápí tě rád?
Je na tebe svět, a ty na něj mlčíš.
Mála jsi výhlasit, kolem je tak zlý.
Za každým střínem tva, rakěrou teď křičíš.
Soud, co máš víc, než kdy dokážeš smít.
Ráda se skrývá Bůh, co v ní žádný jedí.
Ráda se skrývá zem vám.
Ráda se skrývá Bůh, pro tvoje rozsvěšení milosti zvláštní doch.
Proč není teplý vítězí, proč oteplnější?
Proč není pláčovčej, co rozstřípáš?
Proč není zvědění ti, proč jsou samy lidi?
Proč není trápí se, kdo trápí tě rád?
Prokásně zavřela jsi, brálu se skvěl, polela jsi,
hlídl tmr, fočí láskavý chvěd.
Mála by jílo, zrovně tě varovaly, zrovně tě varovaly...
Ještě raz jít.
Děkujeme.