Včera jsem tě zahlít, jen tak koutkem oka,
kdyby tu byl potok,
spad sem do potoka.
Do potoka v polích,
na kopečku s vatem,
včera jsem tě zahlít,
a sem z toho zmaten.
A sem z toho zmaten.
Včera jsi byla krásná,
jen tak jako vždycky,
pořád jsi se smála,
zjevně nostalgicky.
Zjevně nostalgicky.
Nostalgicky zjevně, trochu ikonicky,
a taky trochu smutně,
a trošku jako vždycky.
Jako vždycky.
Zmuchlala z mycity,
jen tak do spletena,
a já trhal lístky,
má mě nebo nemá.
Má mě nebo nemá.
Trhal sem si lístky,
a pak vyštěl z kávy,
čekají mě jistě,
pozitivní zprávy.
Pozitivní zprávy.
Včera jsem byl mimo, jen tak mimo sebe,
obě ruce prázdné, hlava plná tebe.
