Zdáme a pánové,
Velkoměstský blues.
Potkámám tě na ulici každej den,
a připadáš mě po lopici jako sen.
A když venku prší, tak je to soda,
do vlasů ti z mraků padá voda.
A kdy svítí slunce, hnedka je mi líp,
a šaromocný tuň se povolí si zim.
...
Já posadím se k oknu a tak koukám ven,
a knepim v žák stojí jako hustej kren.
Chlapo tvojich kroků dát se doznívat,
zas nem byla situace příznivat.
Soumrakem letí hejno šedej hus,
cípavě křičí Velkoměstský blues.
Je,
připomínáš už princenzu za kletou,
já už krtím tě bledě modrou špagetou.
A provazama přivážu tě k posteli,
já budu svítit, abych všichni viděli.
Pak dole v městě ukradnu vůz,
co ho projektoval geniální Rus.
Je,
v tom autě potom zrhnu někam do lesů,
a lidí když budou dát,
snad nějak se třesou.
Zase budu pít tu vodu chladivou a zapomenu melodii svádivou.
Soumrakem letí hejno šedej hus,
cípavě křičí Velkoměstský blues.
Soumrakem letí hejno šedej hus,
cípavě křičí Velkoměstský blues.
Soumrakem letí hejno šedej hus,
cípavě křičí Velkoměstský blues.