V roce 60, snad pět, ten říčník otočná splet, 64, nejspíš tak, jeho válka byla tak nějak, nebo snad přední, nebo pak.Tehdá stá děmiči gen, chlap každej uměl zkácet kmen, třebo splavit, nebo slést, a sosen bylo víc než věst.Drvoštěp ten akorát si našel les, jak to měl rád, u řeky mohl se spolehnout, všech jezerů tím směrem tečeprou.Oladadí, mohl se spolehnout, oladadí, tím směrem tečeprou.Polbaněn snad znáte ho, neznám esok nad něho, byl všech dřevorubců král, a levou pravou vám to bral.Víc chlapů přepral, sjel víc řek, a vyskoušel víc kožalek, než celá šlechta dřevoříz, na kterou sám vůbec spomněl bys.Oladadí, šlechta dřevoříz, oladadí, na kterou vzpomněl bys.Šli na sever a na západ sto mil, až padli akorát, na pěkný sosny v rovině, na blízku žvoucí bystřině,smrčnu hrubou v kácí bor i udrživou v proudu bor, a tam Polbaněn ten byl přes tu nejslavnější parku Lavželes.Černejden, Donald, Tomlkan, Čech, Ementál, Špina, Vejdan, jiný daník, Zrzek, Váč, a Bondár, Čáhlík, Udenáč,a patsi Lorden od klemu, no parta dobrá ke všemu, podpířnout vor, či zmáhat rum, a na frak dát všechněm mizeru.Oladadí, zmáhat vor, či rum, oladadí, dát na frak mizeru.Peckutá byla na mou čest, snad měla rozměr 6x6, u chtík tam byl Tom a sám dva černí,Joe jim k podrážkám připnul šumky svázání, když ráno pekly placky sně,brusili na nich po plátech, aby měl Joe pořád masnej plech.Oladadí, šumky svázání, oladadí, když pekly placky sně,a pak se stala i ta věc, jednou že nám mžůrvec, s očima stonal na zánět,a prášek do pečiva splet, tak špatně viděl starý brat,že místo prášku střelnej brat, do těsta dal a ryc a pic už nezahni, ty dva černí víc.Věnzali placku, plesk a hrom, a s třechou vzlítli sám i Tom,měsíc mlezli po lesích, a nezahrídli kouska z nich, a tenkrát napad černý sní.Chyběla nám tam košala, chlapka, že jí lotr možrala,co pro ní má jít do města, jí cestou zpátky všechno vychlem stál.Když jednou škrábe zemáky, slyší vám špekou nějaký sičení,koukne za chvíli, a vidí, šrubky zklasili.Kyselej Marfy v dveřích stál, a tak strašně se uškrubal,všem bylo jasný, jako den, že zklasili tím děsným pohledem.A když ty šrubky kuchař slil, z nich řejdu jí kyrský vycenil,a když to pak řekl holovi, holo Marfy ho vzal,to jsem hned od sekery pro ten dar al udělal,byl pro nás lihovár.Od seker ho vzal,a byl z něj lihovár.Stej milion, když z stromů pad, mohli jsme začít splavovat.Jména řek jsme neznali, a jen jsme pevně čekali,že nás jedna zanese, kde slušná pila najde se.Když budem jako vždycky plout tam, kam náš vol dál ponese frout.Za čtrnáct dní a možná víc, co nám to támhle trčí stříc,jak pyramida k nebi, až je ten srác, ten tíž jak byl náš.A po pár dnech jsme minuli, ležení jak to minují,a za dva týdny potom zase, ten samej tábol míjí nás.Pak nám svitla vždy přece, každej ten tábol na řece.Byl jen ten náš, vždyť řeka šla, pořád a pořád dokola,a celou plavbu tolik mil, prout s náma pěkně zatočil.Nelžu vám, ani nemám proč, točil nás říčí kolo toč.Oladadí, nelžu, nemám proč, oladadí, znám říčí kolo toč.Co viděl někdo později snad, ten tábol z roku šedesát,šedesát tři, nebo pět, vždyť říčí kolo točí náš splet.To jistě, Harry Pete a já, T. Hansen a snad ještě dva,odspělej dřevař každej z nás, to my, ten tábol našli zas.Oladadí, dřevař každej z nás, oladadí, ten kemp jsme našli zas.Vorařský hák tam rezavěl, se značkou v kroužku velký L,to byl znak pól a baněna, šli jsme, když začala padat tma.Avšak, že to byl tábor, ten to bylo jasný, jako deb.Tak jídem a já se rozkoukám do dlouhých všech čtyř světa stran,a najednou vám vidím, proč nás, tenkrát splet ten kolo točí,ležel, a teď už se to ví, na pátí straně světových.Oladadí, teď už se to ví, oladadí, na pátí světových.