Tak jsem se fakt snažil,
nevidět věci furt jen černě.
Prý jsme všichni,
bratři a sestry,
obyvatele, matky, země.
A když spojíme svá srdce a ruce,
bude nám všem dobře.
No tak to jsem zvědav, jak asi,
že by pledě modře.
A hned jsem to zaslyšel, chlapče,
na čtaske pse.
Vždyť víš, když se hojí rána,
je třeba dezinfekce.
A vůbec,
proč ta ironie,
trocha pokory tě nezabije?
No tak to jsem zvědav,
co všechno,
co všechno mě ještě nezabije.
Pokora mě neuráží,
jen se nechci cejtit zblble,
jako včela na nádraží.
Jen se nechci cejtit marnej,
jako hajnej na parníku.
Pokora mě neuráží,
jen se nechci cejtit zblble,
jako včela na nádraží.
Jen se nechci cejtit marnej,
jako hajnej na parníku.
Jako bláto na blatníku.
Tak jsem se fakt snažil,
nevidět věci furt jen černě.
Ale je mi líto, bratři a sestry,
milé děti ze mě,
protože černé věci musí zůstat černé.
A každej ví,
kam cesta vede.
No tak to jsem zvědav,
co se všema těma odstínama šede.
Pokora mě neuráží,
jen se nechci cejtit zblble,
jako včela na nádraží.
Jen se nechci cejtit marnej,
jako hajnej na parníku.
Jako bláto na blatníku.