Nemám rád, když usínám
s jedním okem do kořa
a kolem svět se už hálí do tmy.
Jdu ven a povídám si,
kolik zbývá rán
a kolik stínů nechal jsem projít dveřmi.
Chtěl bych hned svoji sílu zpět
po zklamání zmarných let.
Zas můžu se smát a můžu lítat,
můžu všechno,
o čem lidská mysl sní a nekoukám zpátky jako dřív.
Zas můžu se smát a můžu zpívat,
můžu všechno,
co chci a ještě mnohem víc a budu to řvát z plných plic.
Ale nosím s sebou malý kříž,
to jsou věci, který nezměníš.
To jsou věci, který nezměníš.
Změním to, co bych chtěl,
slivnej život na příděl,
když vlci u prame nebijou.
První most je okus dál a tak jsem seděl a poslouchal,
jestli ve mě city ještě žijou.
Chtěl bych hned svoji sílu zpět,
po zklamání zmarených let
si troufnu říct,
že...
Zas můžu se smát a můžu lítat,
můžu všechno,
o čem lid zkámě slozní a nekoukám zpátky jako dřív.
Zas můžu se smát a můžu zpívat,
můžu všechno,
co chci a ještě mnohem víc a budu to řvát z plných plic.
Ale nosím s
sebou malý kříž,
to jsou věci, který nezměníš.
Ale nosím s sebou malý kříž,
to jsou věci,
který nezměníš.