Zelený jak sedma,
jsem dneska ráno vstal.
Teď je dávno jedna a je mi jen tak tak.
A hranatá je ze mě a v tramvaji jen nával.
Protlačíš se ke mně,
jsem červený jak rak.
Pihatá si něžně, stopych jak samolepky.
Hodnotím tě zběžně,
jsem s tebe na větvy.
Pospýchám na trénink,
ty někam do hudebky.
Pohladím tě mény,
ty dávno všechno víš.
Spohodě, spohodě,
pokotníky ve vodě, kdež ty utíkám.
Už teď mám rýmu, kot se postříkám.
Spohodě,
spohodě,
trochu díky náhodě,
nejsem na ocec,
už znám tě tisíc let.
Monalýza skvědí jen pár nejvyšších známek.
Tobě dá, kdo vidí, jen samé desítky.
Podívej, za sprší,
řek jsem jak jelymánek.
Tobě dešť tak sluší,
když pleská razítky.
Do diáře píšu si všechno, co se stalo.
Zelený jak sedma, jsem dneska ráno byl.
Minut pár po jedné, jsem znášel se jak balón.
Minut pár po jedné,
já jsem se narobil.
Spohodě,
spohodě,
pokotníky ve vodě, kdež ty utíkám.
Už teď mám rýmu, kot se postříkám.
Spohodě,
spohodě,
trochu díky náhodě,
nejsem na ocec,
už znám tě tisíc let.
Spohodě, spohodě,
pokotníky ve vodě, kdež ty utíkám.
Už teď mám rýmu, kot se postříkám.
Spohodě,
spohodě,
trochu díky náhodě,
nejsem na ocec,
už znám tě tisíc let.
Spohodě,
spohodě,
pokotníky ve vodě, kdež ty utíkám.
Už teď mám rýmu, kot se postříkám.