Taková krása,
zrozená z ohně a kamené.
*** ti svět,
Sirael nebo peklo, pokud odmítneš.
Lásku se naučíš,
buď po mém boku,
nebo tvůj vyvolený pozná ostrí Katovy sekery.
Já nejsem tvá korys, tvá panenka na hraní,
Lásce tvým příkazem učit se nenechám,
ty znáš jen moc,
jen temnotu a lhaní.
Já světlo v srdci mám a nikdy ho nedám.
Mlč,
nebo tvůj zdor tě navždy zardousí,
tvá láska padne,
Katusy sekery brousí.
Zítra tvůj harde pouču končí svou,
na stříbrném podnose jeho hlavu ti přinesou.
Raději smrt než tvé chlípné oběti,
naše láska je věčná, co hvězd se dotýká.
Kdybych ti podlehla, nezabráním,
vezdě ti,
já chci zůstat čista, nebyt hračkou staříka.
Moc dobře si rozmysly svá slova,
dráhá Syrahél,
také by mohla být tvá poslední.
Když srdí řem, mým nemůže mít cestou života,
když ukončí naše lásku tvá svůj temnota.
Budem spolu cestou jinou, ale společnou,
když zítra zemře on,
začne den nový,
také smrtí mou.
Nech tvá vůle naplní se,
ty zjevení splamené,
zítra až den rozjasní se,
kad bude mít práce dvě,
první hlava padne jeho, láska skončí výjimečná,
druhá hlava bude tvoje,
Syrahél,
ty nevděčná.