Půlnoční vstal měsíc,
nade pražský chrám.
Smutný v pustém chrámu,
já jen stojím sám.
A pledam měsíce,
slzí plný svět,
ve mých jenom ňádrech,
trudný budí cit,
či ostatních ne,
svět jeho čistí naj.
Nepronikne rakví,
ni hrobový klín,
nezaplaší noc
a nezaplaší sen.
A nevzbudí bouřný mrtvým srdcím den,
jen po sochách hrobky barví mrtvá zář.
Korunu nevěrnou
i kamenou tvář,
míhá se polících,
neprobuzených.
Co utichlý pláč,
ba co lehonký smích,
při každého nohou
kamený spí lev.
Co umdlilá síla i ukrotlý hněv,
slávy zašlé stín i půlnoční strach.
Obletuje otců mý zlehčený prach,
nešťastného syna
však praviceť mantlá.
Síla ústěho
jen zkříbení má.
Nešťastného syna však praviceť mantlá.
Síla ústěho jen zkříbení má.
Đang Cập Nhật
Đang Cập Nhật
Đang Cập Nhật
02:40
02:21
02:48
02:45
