Tak dlouho jsem hledal kámen mudrců,
věčnost,
moc
i věčný život.
A přitom jsem neviděl,
že jedině láska je nesmrtelná.
Raději oba zemřou,
než by se nechali císařem rozdělit.
Jejich krev na rukou já nesmím mít,
jejich smrt
nemůžu dopustit.
Jejich láska čistá,
tadál musí žít.
Ty jsi nás radil,
vydal z vůli císaře,
kvůli tobě pak nás oba uvrhli do žaláře.
Proč bych měl věřit,
že pravdu máš?
Že z pouta z vězení ty cestu znáš?
Císař já sloužil věrně jako slepý, hluchý muž.
Teď však kvůli vám jej zradím,
nemohu se dívat už.
Jak život a lásku, co vznikla ze slzy a kamene,
ničí,
vraždí,
zabíjí,
víc a znovu rozhodnutí šílené.
Vidíš to, Hardy,
ten stařec prozdřel,
i srdce zrádce naše láska obněkčí.
Alchymisto děkuji, že s železnou bříž otevřel.
Cesta je volná a náš příběh lásky smrtí neskončí.
Pak tedy pojď,
má srel,
jdem z kopky ven.
A tobě starče děkujem,
že můžeme dál žít svůj sen.
Necísař, nekoruna, ne jejich chlám.
Jen naše láska várdena.
Láska várdena.
Pryč z vězení,
zbavení pout,
naši lásku nezničí králu v krutý sout.
Podájem díky zradě tvé.
Unikneme vám z tě krvavé.
Mou zradou, císaře,
nesvobodu vám dávám.
Má duše se očistí, svou velkou chybu přiznávám.
Jděte a žejte,
než mě v císaře mě zničí.
Až ráno pro vás přijde kat,
budete již v bezpečí.
Tvá láska nás vysvobodila,
srael,
a tvá víra nás zachránila.
Starče,
kdo by si to pomyslel?
Hodně štěstí,
náš zachránče.
Teď začíná náš boj.