Když město spí,
kde smí na tvé tváři,
když město spí,
kde tvoje oči do tmy září.
Když město spí,
kde smí na tvé tváři, když město spí,
kde
tvoje oči do tmy září.
A z této chvíli na vlastní pěst,
čtu z tvých očí a z tvých gest,
symfonie, slovník, kompozic,
jen pro dvě oči, co chtějí říct.
Jen některým je souzený víc, a svolou na věku.
Říkáš všechno jen svýma očima,
říkaj vše já vím,
co to znamená.
Říkáš všechno jen svýma očima,
máš v mý vlasy spíš trochu do čelo.
Odrazy zrcadel,
nástěp, hudibní skladatel,
spastik.
Odrazy zrcadel,
nástěp,
okrutní vadatel,
zčástik.
A z této chvíli tvůj pohled,
zkouší hledat, zabíjet.
Půlomky křehkých, klorůzní,
když se od sebe oddělí.
Jen některým je souzený víc,
a svolou na věku.
Říkáš všechno jen svýma očima,
říkaj vše já vím,
co to znamená.
Říkáš všechno jen svýma očima,
máš v mý vlasy spíš trochu do čelo.
Říkáš všechno jen svýma očima,
moje ruce na tvoje kolena.
Říkáš všechno jen svýma očima,
tvoje nohy na moje ramena.
Záleží...
...pohledu.
Říkáš všechno jen svýma očima,
říkáš všechno jen svýma očima,
svýma očima,
svýma očima.
Říkáš všechno jen svýma očima,
tvoje nohy na moje ramena.
Záleží...
...zatáčí srdca vdel,
vudební zgoda pel,
pokud zníva dabel.
Když město spíš,
říkáš všechno jen svýma očima,
říkaj vše já vím, co to znamená.
Když město spíš,
říkáš všechno jen svýma očima,
máš mí vlasy spíš,
když hudbě všel zpí.
Když město spí,
je tvoje oči do tmy, záleží...
...záleží...
...záleží...
...záleží...