Pořád tak klidná,
elegantně svá,
na trpici nepotrpí,
čistě netistá.
Vzpomínka na lužnici,
co jsem tenkrát chtěl,
chtěl jsem tak moc,
ale tak málo vydržel.
Na plochej kámen jsem o půl noci sedl,
poslouchal peřeje
a vážný řečeved.
S rybářem ve tmě já neviděl z něj víc,
než jeho cigáro
a slyšel řekotýct.
A tohleto líný
jeho český bluz.
Skály a stíny,
plný krásnej hrůz.
Hluboko ve mně
rozeznívá čas.
Nikdy jsem neměl
strach z těch hrůzných krás.
Pečenej sandát,
druhý Vánoce,
opodál chladilo se pivo v potoce.
Na starý verandě jsem často držel stráž,
v hospodě u vodníka mastěl mariáž.
Když zavřu oči,
cítím vůni hub.
Pět kiláků úvozem se šplhám na nákup.
A zpátky lesem
jede to mnohem s nás.
Jsem se svým dědou,
slyším svýho táty hlas.
A tohleto líný
jeho český bluz.
Skály a stíny,
plný krásnej hrůz.
Hluboko ve mně
hučí spodní prout.
Nikdy jsem neměl
choť po proudu plout.
Každej jsme nějakej,
někdo věří snům.
Já zasedeně v duchu odrážím svůj člun.
A pluju někam,
kde mi bylo líp.
Poklidná řeka,
daleko,
daleko od moře chyb.
A tohleto líný
jeho český bluz.
Skály a stíny,
plný krásnej hrůz.
Hluboko ve mně
rozeznívá čas.
A nikdy jsem neměl
strach
z těch hrůzných krás.
A tohleto líný
jeho český bluz.
Skály a stíny,
plný krásnej hrůz.
Hluboko ve mně
hučí spodní prout.
Nikdy jsem neměl choť po proudu plout.